Ledva sme prebrali zo silvestrovského opojenia, už nás čakala ďalšia oslava, respektíve tryzna - to už podľa vlastného uváženia. Ubehlo dvadsať rokov od rozpadu Československa a vzniku dvoch samostatných štátov - Slovenska a Česka. Táto udalosť vyvolávala emócie v minulosti, vyvoláva ich aj v súčasnosti. Presvedčiť sme sa o tom mohli aj začiatkom tohto mesiaca, kedy boli médiá v oboch našich republikách plné rôznorodých programov venujúcich sa práve tomuto výročiu.

Možno ste sa už skúsili zamyslieť nad tým, čo nám vlastne vznik dvoch republík dal a čo vzal. Pamätám si tie väčné škriepky o tom, ako kto na koho dopláca a kto koho vyciciava. Ak to trochu zjednoduším, tak zaujímavosťou z tohoto pohľadu je zistenie, že po osamostatnení sa už u nás nenadáva na zlú Prahu a zaostalé Slovensko, ale na zlú Bratislavu a zaostalý východ - takže sa vlastne nič nezmenilo.

Čo je ale z hľadiska tohto portálu zaujímavejšie, je otázka, aký vplyv mali tieto udalosti priamo na hudobnú scénu. Len ťažko sa dá jednoznačne zhodnotiť, či sa osamostatnili aj hudobné scény, alebo zostala len jedna súdržná. Ono, keď si to zoberieme celkom prísne, tak ani pred rozdelením neboli naše hudobné scény úplne previazané - tak, ako teraz nie sú úplne samostatné.

Ak by sme aj pripustili, že predsa len došlo k ich úplnému oddeleniu, tak hlavnou nevýhodou takéhoto stavu by bola menšia konkurencieschopnosť. Predsa len je iná konkurencia v 15-miliónovej republike, ako v 5-, respektíve 10-miliónovej. Takýto stav potvrdzujú aj slová niektorých skupín ohľadom svojej tvorby. Poznáte to: my sme originálni, pretože na Slovensku nik niečo také nehrá, pričom produkujú desaťročia zastaralé veci. Našťastie, takýchto interpretov v pohode valcujú tí zdatnejší a invenčnejší. Zatiaľ.

Aby som ale nepôsobil ako odborník na všetko a jediný majiteľ pravdy, oslovil som rôznych ľudí z oboch strán rieky Moravy, angažujúcich sa v hudobnom biznise, aby moje osobné dojmy potvrdili alebo vyvrátili.

Nižšie nájdete výber tých zaujímavejších odpovedí, ktoré som dostal.

Pred dvadsiatimi rokmi došlo k rozdeleniu Československa a vzniku dvoch samostatných štátov. Ako sa podľa vás prejavilo rozdelenie na hudobnej scéne? Sú česká a slovenská scéna jednotné alebo nie?

Láďa Oliva (ceny Břitva, Abyss)

To je těžké jednoznačně určit. Každý to asi bude brát trochu jinak. Hlavně ti starší, kteří pamatují společné Československo, můžou pociťovat větší nostalgii a mít silný vztah k českým i slovenským kapelám. Přímo členové mnohých kapel nadále udržují výrazné osobní česko-slovenské kontakty a v tomto směru můžou scénu vnímat jako jednotnou. Mnohé české kapely vydávají na Slovensku, hlavně u Gothoom, zatímco mnohé slovenské kapely vydávají v Česku, v minulosti třeba u Shindyho. Výrazným pojítkem je magazín Rock Hard, který v rámci obou zemí vychází v jednotné slovensko-české podobě, momentálně se slovenským vydavatelem, ale českým či lépe řečeno moravským šéfredaktorem. Také v rámci různých webzinů se čeština často mísí se slovenštinou. Nemluvě pak o celé řadě česko-slovenských vinylových kooperací v rámci radikálního hardcoreu.

Hudební scéna je však nadále společná také v oblasti popu, jak o tom svědčí v posledních letech společně pořádané a vysílané soutěže typu SuperStar. Oficiální hudební trh je rovněž do značné míry společný, v obou zemích však nefunguje totožně. Starší slovenští interpreti jako Elán, Žbirka či Müller jsou v Česku stále populární, z těch mladších však jen No Name a ještě sem tam někdo, zatímco na Slovensku megapopulární Cmorík, Smatanová, Desmod či IMT Smile jsou v Česku nepříliš populární.

Každopádně, když to všechno vztáhnu na své aktivity, ceny Břitva jsou a budou nadále ryze českou záležitostí a žádné prolnutí se Slovenskem nemám v úmyslu.

Petr Pálenský (INSANIA)

Z mého hlediska jsou to teď dvě samostatné scény, stejně jako jde o dvě samostatné země. Já osobně jsem z velké části ztratil přehled o slovenských kapelách a je to škoda. Dřív jsme na Slovensko jezdili často, ale vazby se zpřetrhaly i tím, že nám to jednu dobu komplikovaly byrokratické překážky a problémy na hranicích s aparaturou. V poslední době se situace zlepšila, tak se mi chce doufat, že bude líp.

Dodo Ďateľ (GALADRIEL, Pařát magazine)

Dnes už scéna spoločnou nie je. Po rozdelení v 90-tych rokoch fungovala aká-taká spolupatričnosť a ľudia sa medzi sebou poznali omnoho viac. České kapely hrávali u nás pomerne často a naopak. Dnes je na scéne mnoho nových skupín, ktoré už nemajú tie cezhraničné kontakty a možno ich ani vo svojej lenivosti nenadväzujú a nevyhľadávajú. Ani fanúšikovia navzájom o kapelách príliš nevedia, samozrejme česť výnimkám. Je to samozrejme škoda, pretože čím väčšia scéna, tým viac možností a aj konkurencie, ale tak sa veci vyvinuli.

Oskar Rózsa (ASH BAND, FREE FACES, BARFLIES)

Ja s českou hudobnou scénou relatívne často spolupracujem, aj keď nie veľmi v oblasti pop music. Podľa môjho pozorovania sú to dve nezávislé fungujúce scény, ktoré sa len minimálne ovplyvňujú. Na druhej strane umeleckých kolaborácii je stále viac ako povedzme s Maďarmi.

Dušan Antalík (TEAM, AEROC THERAPY)

Po rozdelení republík nastal na istý čas útlm v prieniku hudobných scén navzájom. Našťastie to časom pominulo a všetko sa vrátilo, ale už nie do starých koľají. Kapelám sa preniká ťažšie do susednej republiky a to platí obojsmerne. To, čo je v jednej republike hit, nemusí u susedov znamenať nič. Po oddelení republík sa napríklad v Česku podarilo naozaj presadiť len hádam jednej novej slovenskej kapele. Myslím tým presadiť tak, že si kapela môže dovoliť samostatné turné po českých mestách.

Česká a slovenská hudobná scéna fungujú podľa mňa ako dve samostatné scény. Ale zároveň je stále cítiť vzájomný prienik scén navzájom. Je to veľmi príjemné, cítiť stále blízkosť našich národov aj cez muziku. Ja osobne nikdy nebudem súhlasiť s rozdelením Československa. Pre mňa to bol odporný ťah politikov, a to o nás bez nás. Každopádne tým obidve hudobné scény utrpeli. Menší štát - menšie možnosti.

Patrik „Vlakin“ Staněk (INGROWING, PLASTIC GRAVE, ISACAARUM, AHUMADO GRANUJO)

Podle mě se nezměnilo v tomhle ohledu prakticky nic. Kapely z obou částí bývalé federace nikdy nepřestaly spolupracovat, okamžitě po rozdělení se rozjely koncerty českých kapel na Slovensku a slovenských v Čechách, vzájemný support od fans taky vždycky fungoval a dobré vztahy přetrvaly. Takže jediným vopruzem zůstaly občas otravné kontroly na hranicích a výměna peněz. Kontroly jsou naštěstí minulostí, výměna peněz trvá, ale jinak si myslím, že je vše, jak má být, a nic se v tomto ohledu nezměnilo. A nic by se ani do budoucna měnit nemělo. Jinak celou scénu vnímám jako jeden celek, už jenom z výše uvedených důvodů.

Peter Lipa

V prvých rokoch som to bral tragicky. Mal som pocit, že všetko to, čo kedysi spolu existovalo, je navždy stratené, a myslel som si, že si už v Česku nikdy nezahrám, ale dnešná situácia je podstatne iná. Otvorene priznávam , že som sa mýlil - chvlabohu. Česká scéna je dnes pre nás jediná zahraničná scéna, kde sa stále môžeme cítiť ako doma.

Tomáš Prek (Xproduction)

Jelikož na našem rosteru jsou i čeští i slovenští interpreti, snad to můžeme trochu posoudit. Můj osobní názor je, že co se týče alternativní scény, vidíme hodně spolupráce a snahy kapel prosadit se jak v Čechách, tak na Slovensku. Nemyslím si, že by scéna zůstala společná, ale je vidět, že obě k sobě mají hodně blízko. Na Slovensku snad jen není tak obrovská propast mezi mainstreamem a alternativní scénou. Mnoho původně altrnativních umělců se stalo „stadionovými“, což se v Čechách určitě říct nedá. Příjde mi, že česká scéna je mnohem konzervativnější. Ale stejně nakonec funguje zlaté pravidlo, že muzika je jen dobrá nebo špatná a ve své podstatě každá je pro někoho dobrá (smích). Takže přeju scéně v Čechách a na Slovensku ať je jen dobrá.

Čurby (Obscene extreme, Obscene prod.)

Člověče, to už je to dvacet let? Každopádně si myslím, že na hudební scéně se to nijak výrazně neprojevilo a já stále vidím českou a slovenskou scénu jako společnou. A netýká se to jen undergroundu, ale i rock či pop hvězd. Z mého pohledu má spousta slovenských kapel tady u nás určitě úspěch. Jezdí sem na turné zcela pravidelně a já je neustále beru za své. Však také mluvíme skoro stejnou řečí, ne? Mě jen mrzí, že v té naší muzice se vlastně někdo pořádně neprosadil celosvětově za těch dvacet let a ani do budoucna to nevidím nijak nadějně...

Viktor Palák (Aardvark)

Pokud lze v nějaké oblasti předstírat, že k žádnému rozdělení vlastně nedošlo, pak je to oblast kultury, potažmo popkultury. Platí to však zejména z pohledu směrem ze Slovenska do České republiky. Na Slovensku se hojně vysílají televizní pořady české produkce (opačným směrem přicválal leda „Farmář hledá ženu“), v knihkupectvích jsou nezanedbatelné počty českých knih a české kapely vcelku hojně na Slovensku hrají, aniž by měly pocit, že jsou v zahraničí. Ono ostatně nazývat tři slovenské koncerty „zahraničním turné“, by vedlo leda k výsměchu. V jistém směru lze pozorovat i to, jak se slovenská scéna obrací na českou, podobně jako ta vzhlíží dále na západ. To se ale pochopitelně týká zejména kapel, které berou počet lidí na koncertě jako zásadní kritérium. Při takto obecném náhledu se o společné scéně dá hovořit, na druhou stranu je samozřejmé, že ta česká i slovenská mají svá specifika, interprety i promotéry, o kterých se za hranicemi neví, a které formovalo odlišné prostředí. Což lze ale konstatovat i o mnohem menších jednotkách, než jsou scény pomyslně dělené podle národnosti. A ač k ní nepatřím, zdá se mi, že i generace, která rozdělení prakticky nepamatuje, vnímá české a slovenské hudebníky tak trochu jako „pobratřence“.